Začarovaná škola

1. oddělení ŠD

Bylo nebylo, v jednom malém městečku stála škola. Vypadala jako obyčejná škola se spoustou žáků, jak hodných, tak zlobivých a taky obyčejnou byla, až na jeden den, kdy se všechno úplně změnilo.

Pondělí ráno, budík už potřetí drnčí o sto šest, ale Jirka ne, a ne vylézt z postele. Když se ale rozdrnčel napočtvrté, do Jirky jako když střelí. Otevřel oči a vykřikl „Ježišmarjá, já zaspal! Přijdu pozdě do školy!“ Rychle vyskočí, koupelna, zuby, hřeben, vlasy, kalhoty, tričko naruby, … a už stojí s aktovkou na zádech a zamyká dveře od bytu.

Ke škole to má dvě zastávky autobusem, ale ten mu přece jen ujel, takže Jirkovi nezbylo nic jiného, než se do školy vypravit po svých a to poklusem. Když se celý zadýchaný opřel rukou o vchodové dveře školy, bylo dvacet minut po druhém zvonění. „No to není ještě tak strašné“, říkal si v duchu Jirka a jen co se v šatně přezul, už si to mířil do své třídy.

Všude bylo ticho a klid, jak by ne, taky byla polovina vyučovací hodiny…ale přeci jen si Jirka pomyslel, že ticho je až nezvykle moc… jenže to už je před svojí třídou a bere za kliku, na jazyku má omluvu pro paní učitelku, ale co to? Jirka stojí ve dveřích, pusu dokořán údivem. Všichni jeho spolužáci, včetně paní učitelky jsou jako zkamenělí! Ne, oni nejsou jen jako, jsou z nich do opravdické sochy!

Jak tam, tak stojí bez pohnutí a nevěří svým očím, najednou ucítí takový zvláštní pocit, jako by ho někdo sledoval. Otočí se a koutkem oka zahlédne temný stín, který hned zmizí za rohem chodby…

2. oddělení ŠD

… Jirka se vydal směrem k tomu rohu, najednou se však stín objevil za jeho zády. Jirka se lekl ale byl statečný. Zeptal se, proč je tady, a co se stalo s jeho spolužáky. Stín se jen naklonil dopředu, pokrčil rameny, ale neodpověděl.

Jirka tedy vešel znovu do třídy. Ale co to?! ... Spolužáci i paní učitelka byli pryč, a také temný stín najednou zmizel. Jen okna ve třídě zůstala otevřená dokořán.

Jirka rychle vyběhl ze školy a všude kolem něj byla taková mlha, že nebylo vidět na krok…

3. oddělení ŠD

… Kolem školy šel pán. Přišel k Jirkovi a zeptal se ho, co se stalo a Jirka mu vše povypráví. Pán Jirkovi poradil, aby se vrátil zpátky do školy, že tam určitě najde své spolužáky. Jirka se tedy vydal zpět do třídy. Ve třídě stála velká skříň, Jirka ji otevřel a tam se schovávali dva jeho spolužáci, Pepa a Lucka. Oba se tam schovávali před temným stínem. Jirka byl rád, že vidí své spolužáky. Pepa a Lucka se do skříně schovali, protože také viděli ten temný stín. Všichni si mysleli, že ten stín byl ten pán, kterého Jirka potkal před školou. Všichni věděli, že musí najít své další spolužáky. Vydali se dlouhou chodbou po stopě z drobečků koláče a našli další dva kamarády Ondřeje a Petra…

4. oddělení ŠD

… Společně se vydali po chodbách s cílem najít ostatní spolužáky. Ale v tom uslyšeli divný zvuk. Hrozně se báli, ale zvědavost je přemohla… zvuk vycházel ze třídy 4. A. Opatrně nakoukli do třídy a uviděli velký tmavý stín, ten však v okamžiku zmizel. Pod lavicí uslyšeli tichý šepot, když se podívali, zjistili, že je tam schovaný spolužák Honza a spolužačka Ema. Už jich bylo sedm.

Společně vymysleli plán, jak polapit stín a zjistit, co se stalo s ostatními. Rozhodli se, že jeden z nich bude návnada. Nabídl se Honza, i když se strašně bál. Podlahu ve třídě namazali mýdlem, aby stín uklouzl, když si přijde pro Honzu. Ostatní se schovali ve třídě pod parapet a čekali, co se bude dít.

Stín se znenadání objevil, ale na mýdle neuklouzl. Honza měl hrůzu v očích. Tušil, že je v pořádném maléru. V tom ho stín chytl a oba zmizeli.

Spolužáci, úplně bledí, vylezli z pod parapetu. Jirka řekl: „Tak to nemělo dopadnout! Jak to, že náš plán nevyšel?“

Všichni se shodli na tom, že musí Honzu zachránit. Lucka si na podlaze všimla mýdlových stop. Tyto stopy vedly až do tělocvičny. Jaké bylo jejich překvapení, když tělocvičnu otevřeli. V tělocvičně stály všechny zkamenělé sochy spolužáků i paní učitelky. Když procházeli mezi sochami, zjistili, že Honza je jednou z nich.

Najednou uslyšeli strašidelný hlas: „Pokud chcete zachránit své spolužáky a paní učitelku, musíte splnit 3 úkoly!“ …

5. oddělení ŠD

... Hlas zněl tak hrozivě, že málem také zkameněli…strachy. Ale věděli, že musí své spolužáky i paní učitelku vrátit živé do třídy. Jirka sebral všechnu svou odvahu a zeptal se: „Co musíme udělat?“. Stín chvíli přemýšlel a potom řekl: „Můj sen je stát se opět člověkem. Kdysi jsem jím byl, ale ubližoval jsem svým spolužákům a za trest jsem se stal pouhým stínem. Ve chvíli, kdy se stanu opět člověkem, všechna kouzla pominou. Potřebuji k tomu ale kouzelný nápoj, který se skládá ze tří částí. Můj první úkol pro vás je proto najít první část lektvaru – dračí slzy. Nápověda, kde se skrývá je ve vaší třídě. Všechny části lektvaru jsou ukryty ve škole.“ A stín zmizel.

Všichni v čele s Jirkou se vrátili do třídy. Na první lavici ležel list papíru. Když ho obrátili, objevili křížovku. Věděli, že ji musí co nejrychleji vyluštit! Protože všichni spolupracovali, netrvalo jim to dlouho. Tajenka zněla: Klíč od sklepa je pod květináčem. Rychle se vrhli k okennímu parapetu a zvedali všechny květináče. „Mám ho!“ zvolala Ema. Zarazili se. Klíč mají, ale ve sklepě školy nikdy nebyli. Trochu se báli, ale věděli, že nemají jinou možnost. Pomalu a opatrně sestupovali po schodišti dolů do sklepa školy. Byla tam tma, ale podařilo se jim najít vypínač. Rozsvítili a uviděli několik dveří. Ke kterým asi patří jejich klíč? Vyzkoušeli první. Smůla. Nehodil se. Museli pokračovat k dalším. Zase se nehodil. Pokračovali dál a dál. Připadalo jim, že správné dveře nikdy nenajdou. Ale nevzdávali se a pokračovali. Konečně! Klíč zapadl do zámku a dveře se se skřípěním otevřely. V místnosti stál stůl a na něm svítil svícen se třemi svíčkami. V jejich světle uviděli na desce stolu malou lahvičku, na které bylo napsáno: DRAČÍ SLZY.

„Splnili jste první úkol!“ ozval se strašidelný hlas …

7. oddělení ŠD

… „Huráá“, zvolaly děti. Máme splněný první úkol! Děti sebraly dračí slzy a pelášily zpátky do třídy. Sedly si společně ke stolu a položily dračí slzy před sebe. Z nenadání se vynořil ze dveří stín a říká: „Našli jste první přísadu do lektvaru a nyní vás čeká další úkol. Nebude to však vůbec jednoduché“. Děti seděly na židlích jako přikované a s napětím očekávaly instrukce. Stín jim sdělil, že pergamen, který je dovede k druhému úkolu, leží uložený ve skřínce číslo 9^3/4. Aby jim byl pergamen vydán, musí 3x nahlas sdělit větu: „Stín je můj král a já jsem jeho pomocník“, a to pod samotným dohledem stínu. Jakmile dořekl stín větu, hned zmizel do neznáma.

Děti přikované na židlích, se na sebe podívaly a na Jirkův příkaz se rozeběhly směrem ke skříňce. Před ní, se skupinka dětí zastavila, koukala kolem sebe jako zmatená a 3x hlasitě zvolala větu, která jim byla sdělena. Následně se skříňka sama od sebe otevřela a v ní ležel pergamen s nápovědou, že druhá přísada se nachází ve školním muzeu. Jirka rozdělil děti do dvou skupin, pro případ, že by jim nějaká nástraha zabránila cestu do školního muzea. Po pár minutách se sešly děti u zmíněného muzea a otevřely dveře. Byly překvapeny, co vidí ležet na dřevěném stole hned vedle kostí, po lovcích mamutů. Na křišťálovém podnose ležel kočičí chlup v malé ampulce, jako další přísada do lektvaru.

Dětem se podařilo splnit druhý úkol…

Stín dětem temným hlasem sdělil: “Jste na dobré cestě za záchranou vašich spolužáků a vaší paní učitelky“.

6. oddělení ŠD

Jak se děti vracely zpátky z muzea, uslyšely a zahlédly v dálce další spolužáky. Byla tam Tinka a Saša ze 3. a 4. třídy. Jakmile k nim došly, tak Saša řekla: „Vím, kde se nachází další indicie našeho 3 úkolu, pojďte semnou.“ Saša je vedla dlouhatánskou chodbou až došly na konec, kde je čekal žebřík na školní střechu. Všechny děti si pomohly, aby na střechu mohly vylézt.

Celá střecha byla zarostlá a pokrytá mechem. „Někde se tady schovává naše indicie,“ odvětila Saša. Po dlouhém hledání jedno z dětí našlo klíč. Jakmile klíč našly, objevil se stín, který jim řekl, že poslední část úkolu se schovává na školní zahradě a musí získat kapku krve jednorožce. Když slezly ze střechy, už přemýšlely, jak by mohly přesvědčit jednorožce, aby jim nabídl svou krev. Jirku napadlo, že by mohly nabídnout spoustu ovoce a zeleniny, ať je jednorožec zdravý. To se všem líbilo!

Školní zahrada se ukrývala na druhé straně školy. Na zahradě se pásl jednorožec, měl krásnou dlouhou hřívu a ocas z duhové barvy. Děti jednorožci povyprávěly jejich strastiplné příběhy, jak získaly 1 a 2 ingredienci, a že se pokouší zachránit spolužáky, paní učitelku, stín a celou školu. Po dlouhém rozmýšlení jednorožec souhlasil a nechal se píchnout malým špendlíkem do pravé nohy. Děti mu hned nabídly obvaz, díky kterému nohu ošetřily.

Poté se všechny děti odebraly do tělocvičny, kde začaly míchat lektvar života. Jakmile zamíchaly ingredience, objevil se stín. Děti daly stínu napít a čekaly, co se stane. Bohužel přišlo zklamání a nic se nestalo. Tince ho bylo tak líto, že upustila slzičku, která spadla do navařeného lektvaru. Ten následně začal bublat a rozzářil se na celou tělocvičnu, „asi už začal působit“ zvolal Jirka a dal stínu napít. Stín se napil a proměnil se zpátky do člověčí podoby. Ostatní sochy žáků a učitelů i společně s Honzou se probudily k životu. „Hurá, hurá, hurá“ řvaly děti na celou školu…

 

… v tom se Jirka probudil. Byl to jen sen? Podíval se na budík, bylo 7 hodin, měl ještě čas. Hned jak přišel do školy, vyprávěl kamarádům svůj sen. Všichni ho s napětím poslouchali a na závěr se shodli, že jsou rádi, že je ve škole vše jako obvykle.

Konec!